Děti v hloučku napjatě poslouchaly, co se bude dít. Josef Dostál, dvojnásobný olympijský medailista z Her v Riu, poctivě vysvětloval jednotlivá cvičení a pak s úsměvem zaburácel. „Někdo nějaké otázky? Nikdo žádné nemáte, tak dobrý. “ Třiadvacetiletý rychlostní kanoista sportoval společně s žáky ze ZŠ Bratří Jandusů v Praze. Škola, která má pod křídly i handicapované děti, získala trénink jako odměnu za aktivitu v projektu Sazka Olympijský víceboj.

Připravena byla čtyři stanoviště. Dostál velel skupinkám, které si zkoušely nejrůznější variace člunkového běhu. Český kajakář se ujal i role startéra. A děti se snažily. „Myslím, že my olympionici inspirujeme děti ke sportování. Ony vidí, že když se budou snažit, má to smysl,“ uvažoval Dostál. „Podle mě je to taky s námi víc motivuje a baví.“

Sám si vybavuje podobné momenty z dětství. „Pamatuju si, že jsme měli nejrůznější exkurze nebo něco takového, ale pokud jsme tam měli i někoho mediálně známého, bylo to záživnější.“

Dostál také odpovídal na všetečné otázky malých zvědavců. Nezalekl se žádné z nich – od sportovních až po ty soukromé. Zaváhal jen ve chvíli, kdy se ho mladé dámy zeptaly, zda je zadaný. Pak ale lišácky mrkl a řekl: „Ano, mám přítelkyni.“

Cestou za dětmi ze základky v Uhříněvsi ho zpozdili policisté. „Nesvítilo mi jedno světlo,“ přiznal. „Ale vyřešili jsme to rychle. Jsem rád, že jsem si to tu mohl s dětmi užít.“